Dnes končí ve funkci vedoucího Vrchního státního zastupitelství (VSZ) v Olomouci Ivo Ištvan. Muž, který jedné z nejvyšších institucí soustavy šéfoval bezmála čtvrtstoletí, odchází na Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) a s ním pravděpodobně z VSZ odejdou i jeho nejbližší spolupracovníci. Jaká byla léta s Ištvanem?

Svoji kariéru v soustavě začal Ivo Ištvan ještě před „sametovou revolucí“ v roce 1989. Ačkoliv původně chtěl být historikem, respektive archeologem, jak se svého času svěřil médiím, nakonec zamířil na brněnská práva, protože bylo snazší se na ně dostat. Po studiích se hlásil jak do justice, tak do prokuratury. A protože se mu jako první ozvali z prokuratury, stal se čekatelem a posléze prokurátorem brněnské městské prokuratury.

To již ovšem začínaly „devadesátky“, justice i prokuratura procházely masivní personální obměnou, respektive odlivem, a na uvolněná vedoucí místa se hledali lidé s nezpochybnitelnou minulostí. A protože Ištvan žádnou minulost neměl, dalo se těžko co zpochybnit. V listopadu 1994 se tak stal vedoucím Okresního státního zastupitelství Brno-venkov. Ve 29 letech byl nejmladším funkcionářem v soustavě.

Tím se ovšem také v podstatě ukončila jeho krátká kariéra „praktikujícího“ státního zástupce, věnujícího se hospodářské trestné činnosti: od této chvíle, s krátkou přestávkou mezi roky 2007-11, již totiž jen vykonával vedoucí funkce. Mimochodem, na OSZ Brno-venkov mu náměstkyní byla Milena Hojovcová, která jej později nahradí po jeho odvolání v Olomouci.

Nebyla to ale jen zmíněná absence potenciálně problematické minulosti, která Ištvanovi „umetla“ cestu na první vedoucí post. Oslovení pamětníci se shodnou, že přes svůj nízký věk a absenci zkušeností byl dobrý organizátor, kterému tehdy nechyběl cit pro jednání s lidmi. Působil uvážlivě, konsensuálně, měl dobrý přístup k podřízeným a jako vedoucí byl oblíbený.
Velmi se také angažoval za zlepšení postavení státního zastupitelství obecně a za zvýšení platů státních zástupců konkrétně. A protože mu funkce ani nestoupla do hlavy, dobrou pověst mladého, zdravě sebevědomého, a přitom týmového šéfa si uchoval, což bylo důležité pro další jeho kariérní „skok“ o tři roky později.

Éra státního úředníka

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci bylo v soustavě od počátku jakousi „vedlejší kolejí“. Fakticky vzniklo až v roce 1996, s ustavením Vrchního soudu v Olomouci. Na rozdíl od pražského, jehož státní zástupci se považovali za nástupce bývalé Generální prokuratury, bylo to olomoucké „drobečkem“, čítajícím pouze několik státních zástupců. Krátce jej řídil Vít Veselý, dosavadní náměstek nejvyšší státní zástupkyně Bohumíry Kopečné. Poté, co se stal Veselý nejvyšším státním zástupcem, se v jeho čele vystřídali Jaroslav Koutný a po jeho nedobrovolném odchodu pověřený Igor Stříž.

Učinit bývalého vojenského prokurátora trvalým šéfem jedné z vrcholných institucí veřejné žaloby tehdy nebylo představitelné. Nenahrávalo tomu ani to, že důvodem odchodu Koutného bylo, že před listopadem 1989 žaloval signatáře petice Několik vět.

Ne že by tehdy Střížovi někdo něco konkrétně vyčítal, ale o bývalých vojenských prokurátorech, o jejich minulosti, se toho prostě moc nevědělo. Jednak to byl doslova „stát ve státě“, a pak na rozdíl od „civilistů“ se vyhnuli prověrkám. Systém, který aplikoval tehdejší hlavní vojenský prokurátor Miroslav Kříženecký, kdy „prověrky“ spočívaly v tom, že nadřízení napsali posudky na své podřízené, zajistil většině vojenských prokurátorů, pokud chtěli, bezproblémový přechod do soustavy státního zastupitelství. I proto byl politický konsensus s nimi do vedoucích funkcí nepočítat.

Oslovení pamětníci se shodují, že první, koho Vít Veselý oslovil, zda by nechtěl šéfovat VSZ v Olomouci, byl Petr Coufal, tehdy vedoucí Krajského státního zastupitelství v Brně. Ten to odmítl a místo sebe naopak doporučil Ivo Ištvana (který o patnáct let později na Coufala podá kárnou žalobu za špatné parkování…).

První období Ivo Ištvana coby vedoucího VSZ v Olomouci, které trvalo deset let, bylo bez větších turbulencí. Změny a interpersonální války se odehrávaly povětšinou na VSZ v Praze a na NSZ v Brně. Olomoucké VSZ, které vykonávalo dohledovou činnost nad dvěma moravskými krajskými státními zastupitelstvími, bylo v podstatě prosté „pražských“ vlivových her.

Tři roky před svým odvoláním z funkce se však přece jen o Ištvana politika „otřela“. Jednalo se o případ podezření z uplácení poslance Unie svobody Zdeňka Kořistky, který měl dostat nabídku, aby „zběhl“ z tehdy křehkého vládního tábora, a nepodpořil trvání vlády Vladimíra Špidly, za což by měl obdržet velvyslanecký post.

Z pohledu pozdějších událostí roku 2013 a role, kterou Ištvan v obou případech měl, se jen potvrzuje teze o dvou rozdílných osobách. Tehdy policie, s velkou mírou „politické podpory“ a „veřejné objednávky“, realizovala o sto šest: oba podezřelí z uplácení (jedním z nich i Marek Dalík) byli za použití vrtulníku eskortování a policie požadovala, aby státní zástupce navrhl soudu uvalení vazby. S tím souhlasil i dozorový okresní státní zástupce z Ostravy. Zasáhl ovšem jeho nadřízený, vedoucí OSZ v Ostravě a návrhu nevyhověl. Po dohledové prověrce pak nadřízené KSZ v Ostravě v čele se Zlatuší Andělovou nařídilo stíhání zastavit, na dozorového státního zástupce Martina Fraše, který s tím nesouhlasil, byla dokonce podána kárná žaloba.

Dnes zní až neuvěřitelně, že kárný soud Fraše opravdu potrestal, a to mj. i za to, že údajně umožnil únik informací na veřejnost, když rozeslal svým kolegům dopis, v němž vyjádřil svůj nesouhlas s postupem nadřízených.