Předseda hnutí Přísaha a bývalý velitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Róbert Šlachta neuspěl se svou žádostí, aby žalobu na ochranu osobnosti a nemajetkovou újmu kvůli jeho knize Třicet let pod přísahou řešil soud v Brně. Rozhodl o tom Nejvyšší soud. Šlachtu kvůli výrokům v knize žaluje někdejší náměstek Vrchního státního zastupitelství v Praze Libor Grygárek. Šlachtův ÚOOZ Grygárka léta stíhal kvůli zneužití pravomoci. Jeho údajné provinění spočívalo v tom, že měl uchránit svého známého, lobbistu Romana Janouška, od vyšetřování. Stíhání nakonec zastavily soudy jako nezákonné.

Bývalý náměstek Vrchního státního zastupitelství v Praze Libor Grygárek už vysoudil za nezákonné stíhání odškodnění od státu a žádá o další kvůli knize i od bývalého šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Róberta Šlachty.

Róbert Šlachta žádost o přesun soudu do Brna – soudu Brno-venkov – podložil tím, že to budou mít blíž žalobci Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, které chce navrhnout jako svědky. Navíc Šlachta tvrdil, že má zájem očistit své jméno před soudem v místě svého bydliště, tedy v destinaci, kde se nachází jeho nejsilnější voličský elektorát.

Návrhem se zabýval Obvodní soud pro Prahu 5, kde Grygárek žalobu na Šlachtu podal, a také Městský soud v Praze. Podle obou instancí měl Grygárkovu žalobu na Šlachtu řešit soud na Praze 5. Návrhem na přesun Grygárkovy žaloby k soudu Brno-venkov se následně zabýval Nejvyšší soud v Brně. I on rozhodl shodně: „Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno-venkov.“

„Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (jenž je soudem příslušným) a Okresnímu soudu Brno-venkov (jemuž má být věc přikázána) projednal žalovaným podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné předpoklady k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti,“ usnesl se senát složený z předsedy Petra Krause a soudců Michaela Pažitného a Zdeňka Sajdla.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu je podle nejvyšší instance především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci, přitom je třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, jenž má věc projednat, je základní zásadou.

„Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z této zásady a je třeba ji vykládat restriktivně. Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu,“ zkonstatoval Nejvyšší soud.

Pro přeložení neexistují relevantní důvody

Róbertem Šlachtou uváděné důvody, respektive vyslovené obavy, nejsou podle soudu způsobilé prolomit popsaný ústavní princip.

„Jelikož žalovaný neuplatňuje žádné okolnosti, na jejichž základě by bylo možné usuzovat, že požadovaná delegace věci Okresnímu soudu Brno-venkov by mohla vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu či po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci. Takové okolnosti neplynou ani z obsahu spisu,“ stojí v rozhodnutí.

Podle soudu obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší
vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání
věci jinému soudu. Totéž se týká i dojíždění svědků.

Stejně tak není dle nejvyšší instance důvodem k delegaci věci z důvodu vhodnosti ani vyjádřená nedůvěra některého účastníka v místně příslušný soud.

Je-li nedůvěra účastníka k soudu podložena skutečnostmi takové povahy a intenzity, že vyvolávají důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců, pak účastníci řízení mají právo vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají věc projednat a rozhodnout. Mohou uplatnit námitku podjatosti. Róbert Šlachta ale námitku podjatosti soudkyně neuplatnil.

Nejvyšší soud nepřijal ani zbylé argumenty Šlachty, že má v obvodu Okresního soudu Brno-venkov sociální vazby, je zde politicky činný, má zde nejsilnější elektorát a že „také veřejnost má
právo, aby se tohoto soudního jednání mohla zúčastnit“. Podle soudu nelze takové důvody považovat za právně relevantní k delegaci věci jinému soudu.

„K naposled uvedenému argumentu sluší se snad dodat, že veřejnost soudního jednání je zaručena (viz § 116 o. s. ř., čl. 96 odst. 2 Ústavy České republiky) a navrhovaná delegace na ni nemá žádný vliv,“ dodal senát Nejvyššího soudu složený z předsedy Petra Krause a soudců Michaela Pažitného a Zdeňka Sajdla.

Žalobu Libora Grygárka na Róberta Šlachtu tak definitivně projedná Obvodní soud pro Prahu 5.

Plné znění (pokračování textu) zde: Šlachtův pokus přesunout soud s Grygárkem do Brna nevyšel. Jeho obavy nejsou způsobilé prolomit ústavní princip