Kauza Vidkun hýbala léta českým veřejným míněním. Šlo v ní o údajné ohýbání policejního vyšetřování v Olomouckém kraji. Kauza byla také jedním z iniciátorů konce Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu plukovníka Róberta Šlachty. Jak se ukázalo, nakonec nejde o závažný kriminální případ s korupcí v pozadí, jak jej prezentoval ÚOOZ, ale o válku policajtů, s níž souvisí velmi tvrdé vyřizování účtů. A překvapivý je i rozsudek, ve kterém místo nepodmíněných trestů padaly podmínky. Zejména jeho odůvodnění.

Kauza Vidkun měla být podle předpokladů výkladní skříní Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Jak se nakonec ukázalo, nakonec nejde o závažný kriminální případ s korupcí v pozadí, ale o válku policajtů, s níž souvisí velmi tvrdé vyřizování účtů.

Soudní líčení, v němž čelili obžalobě z dva někdejší vysoce postavení policisté Karel Kadlec a Radek Petrůj, vlivný olomoucký podnikatel Ivan Kyselý a bývalý hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD), trvalo půldruhého roku.

Radek Petrůj byl zproštěn v plné míře a znovu nastoupil k policii. Karel Kadlec a Ivan Kyselý byli zproštěni z pěti bodů obžaloby.

Kyselý byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s tříletou zkušební dobou a pokutě 2 100 000 korun.

Karel Kadlec odešel s dvouletou podmínkou a čtyřletým odkladem, pokutou 144 000 korun a zákazem zaměstnání v bezpečnostních sborech po dobu 4 let.

Exhejtman Jiří Rozbořil byl odsouzen k dvouletému trestu s podmíněným odkladem na 3 roky a pokutě 180 000 korun.

Připomeňme, že Kadlec, Kyselý a Rozbořil strávili tři měsíce ve vazbě a vyšetřování bylo prezentováno tak, že jde o velmi závažné zločiny.

Soud zároveň neuznal pět bodů obžaloby.

Žalobce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Miroslav Stoklásek nakonec před soudem navrhl tři podmíněné tresty a pětiletý trest vězení. Nejvyšší trest žádal pro bývalého krajského policejního náměstka Karla Kadlece.

Stoklásek tvrdil, že prokázal, že bývalý policejní náměstek Karel Kadlec „soustavně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z devíti trestních kauz“ podnikateli Ivanu Kyselému. Je důležité podotknout, že Ivan Kyselý je letitým přítelem a obchodním partnerem někdejšího ministra vnitra Ivana Langera. A právě někdejší vlivný politik ODS Langer, který do funkce šéfa ÚOOZ uvedl už zmiňovaného Róberta Šlachtu, byl primárním targetem detektivů ÚOOZ. Toho detektivové vedené šéfem ostravského ÚOOZ Jiřím Komárkem, zadrželi, provedli domovní prohlídky v Praze a Olomouci, ale nakonec neobvinili. Šlachta a Komárek loni kandidovali ve volbách do Poslanecké sněmovny s hnutím Přísaha.

Zneužíval získané informace ve svůj prospěch

Ekonomický deník nyní získal odůvodnění rozsudku v kauze Vidkun, které je velmi zajímavé. K ovlivňování vyšetřování policie totiž vůbec nedocházelo.

Ekonomický deník se bude věnovat Karlu Kadlecovi, který byl podle ÚOOZ a žalobce klíčovou postavou kauzy.

„Mgr. Karel Kadlec opakovaně jako příslušník Policie České republiky, zastávající funkci náměstka ředitele Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje při výkonu této funkce, tedy jako úřední osoba, v rozporu s ustanoveními zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zákona o Policii České republiky, kdy jako policista zejména nesmí zneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby, je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, které v zájmu zabezpečení úkolů policie, včetně úkolů podle trestního řádu, vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými
osobami, je povinen plnit nestranně, řádně a svědomitě služební povinnosti a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru, nejméně od února 2015 do srpna 2015 v Olomouci a na dalších místech České republiky soustavně a pravidelně záměrně poskytoval Ivanu Kyselému a v jedné trestní věci i Jiřímu Rozbořilovi konkrétní informace z trestních řízení, které měly zůstat v zájmu zabezpečení úkolů policie a dosažení účelu trestního řízení utajeny před nepovolanými osobami (informace o samotném vedení trestního řízení, informace o důkazní situaci, informace o plánovaných úkonech trestního řízení, o zamýšleném rozhodnutí ve věci apod.),“ konstatuje v odůvodnění rozsudku předseda senátu Martin Lýsek.

Takto měl Karel Kadlec jednat s vědomím, že Ivan Kyselý získané informace může dál využít k posílení vlivu svého a Kadlece a předá je případně dle vlastní úvahy dalším osobám s významným, byť i neformálním, politickým či ekonomickým vlivem v Olomouckém kraji.

„A činil tak proto, aby se odvděčil za domnělé zásluhy o to, že nebyl odvolán ze své funkce, a domníval se, že takto podpoří svou kariéru v policejním sboru, případně zajistí své setrvání ve funkci náměstka ředitele KROK díky vlivu jiných osob, přičemž Karel Kadlec věděl či byl srozuměn s tím, že uvedené informace Ivan Kyselý či Jiří Rozbořil sdělí či mohou sdělit dalším nepovolaným osobám a že sdělení uvedených informací může vést k ohrožení či maření dosažení základního cíle trestního řízení, kterým je řádné a nestranné odhalování a objasňování trestné činnosti,“ popsal trestnou činnost Karla Kadlece soudce Martin Lýsek.

Trestný čin – vnitřní pocit

V bodě 603 odůvodnění rozsudku pak soudce Lýsek rozvíjí svůj původní popis Kadlecovy trestné činnosti. A „natvrdo“ konstatuje, že, zjednodušeně řečeno, k ovlivňování vyšetřování případů, které bylo stěžejním bodem obžaloby, nedocházelo.

„Motivace Karla Kadlece k jednání, které je mu kladeno za vinu, respektive k jednání, za které je obžalovaný Karel Kadlec odsuzován, je základním stavebním kamenem jeho trestní odpovědnosti. Soud po provedení veškerých audiozáznamů k důkazu, a to jak z rozhovorů mezi obžalovanými Karlem Kadlecem a Ivanem Kyselým, ale i Karlem Kadlecem a Radkem Petrůjem
(a dalšími osobami), nabyl přesvědčení, že rozhovory o aktuálně probíhajících trestních kauzách (ale i vztazích osob v policii a politice) obžalovaný Kadlec vedl s obžalovaným Kyselým nikoliv proto, že by chtěl reálně nezákonně ovlivnit nějaké konkrétní řízení ve prospěch kohokoliv
stojícího mimo struktury Policie České republiky,“ konstatuje dále předseda soudního senátu.

Soud podle Martina Lýska neidentifikoval jakýkoliv úkon, kterým by obžalovaný Karel Kadlec (či Radek Petrůj) vyhověl přání (či žádosti) Ivana Kyselého či kohokoliv jiného a nezákonně tak změnili postup policejního orgánu (KROK) v konkrétní trestní věci.

„Jde spíše o vnitřní pocit a motivaci všech hlavních aktérů z jejich vzájemného (pro všechny přínosného) vztahu, pocit Karla Kadlece, že je součástí širšího okruhu osob, které mají potenciál mít věci (např. policii z pohledu personálního) pod kontrolou, vyvěrající ze ´světa´, ve kterém
Karel Kadlec profesně vyrůstal a jeho přesvědčení o tom, jak ´věci fungují´. Z rozhovorů lze ve vztahu ke Karlu Kadlecovi dovodit dva základní závěry. Jednak Karel Kadlec měl vnitřní pocit, že má důvod být za svůj postup v kariéře a svou současnou funkci někomu zavázán (Ivanovi Kyselému, Jiřímu Rozbořilovi, Ivanu Langerovi, či komukoliv jinému…),“ tvrdí dále soudce.

V tomto kontextu je podle soudce „zcela nepodstatné, zda k takovému pocitu měl nějaký reálný důvod, resp. zda kariérní postup a současnou funkci skutečně někdo zařídil či protlačil (vůbec není prokázáno, že by za ´náměstkování´ Karla Kadlece mohla tajemná SMSka od Ivana Langera, či že by za setrváním Karla Kadlece ve funkci stál vliv Jiřího Rozbořila, např. díky blízkému vztahu s Liborem Krejčiříkem Bývalý šéf olomoucké krajské policie – pozn. red.), Ivanem Langerem apod.)“.

„Pro závěry soudu zcela postačuje prokázaný fakt, že si to obžalovaný Karel Kadlec myslel,“ argumentuje soudce Martin Lýsek.

Odposlechnuto v hospodě

Závěr, že se Karel Kadlec cítil být někomu zavázán, lze podle soudce doložit hned na několika místech odposlechů.

Pátého ledna 2015 v rozhovoru Ivan Kyselý Kadlecovi říká „.. že dva Ivani si tě (tam) dosadili“ a reprodukuje rozhovor s někým, kdo říká „po Olomouci se traduje, že si prý toho náměstka podrželi“.

Čemuž má Kadlec neartikulovaně přitakávat.

V rozhovoru 23. února 2015 Ivan Kyselý navozuje dojem, že se zasadil o Kadlecovu funkci.

V rozhovoru 26. února pak Kyselý o tom, že v rozhovoru s Ivanem Langerem uvedl, že „víš co tam Karla podrželo, ne tvoje jméno, ale X a Rozbuška“.

Představu Karla Kadlece o tom, že s vlivnými je třeba být zadobře, podle soudce ilustruje například otázka na Kyselého ze 13. března. „Přemýšlím spíš nad jinou variantou, jestli na to tlačit hodně a valit ju tu Kaštilovou, abychom jsme ju donutili mluvit anebo vzhledem k tomu Jirkovi ne, co myslíš?“. A na to Kyselý odpovídá „Já bych moc netlačil“.

Hejtman Jiří Rozbořil 3. srpna 2015 v restauraci Potrefená husa Kadlecovi řekl: „Já jsem to dělal pro Ivana… …Sliby se mají plnit, takže já jsem splnil a mám z toho radost, že to klaplo, že je tady klid, že to funguje a pro
mě to tím haslo“ a následně říká „neciťte to jako závazek“.

Tuto skutečnost, potvrzují dle soudu rovněž výpovědi Ivana Kyselého (na záznamech hovořili o zachování funkčního zařazení Kadlece) nebo Jiřího Rozbořila (potvrdil, že Kadlec měl skutečně pocit, že mu má být zavázán).